Inquisitor inkviziční kodex X.-XXI.

15. ledna 2010 v 20:46
X.
Pravomoci Svatého ofi cia
Svaté ofi cium je nadáno svrchovanou a neomezenou
pravomocí stíhat, vyšetřovat a soudit zločiny
proti Bohu a králi.
Za zločin proti bohu a králi se považuje každé
protivení se zákonům, které je vedeno snahou ohrozit
existenci pravé víry, svaté Matky církve nebo Říše,
přičemž za tímto účelem využívá nebo hodlá využít
pekelných sil. Za zločin proti bohu a králi se považuje
rovněž jednání každého každého, kdo kacíře za
podporuje nebo chrání, ať slovem či darem, skutkem
nebo bez přičinění.
Pravomocím Svatého ofi cia podléhají všechny
říšské stavy, nikoho nevyjímaje. Na každého, kdo tvrdí
opak, bude hleděno jako na nepřítele Boha a krále.
Při výkonu svého svatého poslání jsou vyšetřující
inkvizitoři oprávněni použít neomezenou sílu
vůči každému, kdo by se snažil mařit jejich vyšetřování.

XI.
Pravomoci generálního inkvizitora
Generální inkvizitor předsedá nejvyššímu inkvizičnímu
tribunálu, jmenuje a řídí činnost kuriálních
inkvizitorů, zřizuje nové inkviziční kurie a vykonává
další pravomoci svěřené mu tímto kodexem.
Pro účely inkvizičního řízení má generální inkvizitor
postavení inkvizičního soudce.
XII.
Pravomoci nejvyššího inkvizičního tribunálu
Nejvyšší inkviziční tribunál je nadán pravomocí
vznášet obžaloby a soudit v inkvizičním řízení osoby
nadané výsostnými pravomocemi a nepodléhající
běžným zákonům. K těmto osobám patří zejména příslušníci
vládnoucího rodu, Prvý rytíř, velmistr řádu
Bratrstva spravedlivých, arcibiskup svaté Matky církve,
generální inkvizitor a jednotliví členové nejvyššího
inkvizičního tribunálu.
XI.
Pravomoci kuriálního inkvizitora
Kuriální inkvizitor stojí v čele inkviziční kurie
a řídí její chod. Pro účely řádného a naprostého pozření
hereze v dané kurii je oprávněn jmenovat inkviziční
soudce a dává souhlas ke jmenování inkvizičních
prokurátorů.
Pro účely inkvizičního řízení má kuriální inkvizitor
postavení inkvizičního soudce.
XI.
Pravomoci inkvizičního soudce
Každý inkviziční soudce je nadán pravomocí
rozhodovat v inkvizičním řízení o vině obžalovaného
a vynášet rozsudky.
Může si též vymezit právo vést vyšetřování celého
inkvizičního řízení a sám objasňovat domnělé i
skutečné případy kacířství.
XIII.
Pravomoci inkvizičního prokurátora
Inkviziční prokurátoři jsou povoláni ke vznášení
obvinění a žalob vůči kacířům, odpadlíkům a heretikům,
to na základě dokazování provedeného inkvizičními
vyšetřovateli. Mohou si též vyhradit právo
sami vést vyšetřování a provádět dokazování.
XII.
Pravomoci inkvizičního vyšetřovatele
Inkviziční vyšetřovatel plní úkoly, kterými je
pověřen inkvizičním soudcem nebo prokurátorem,
případně kuriálním inkvizitorem.
Každý inkviziční vyšetřovatel je nadán pravomocemi
objasňovat domnělé i skutečné případy kacířství
a podávat inkvizičním prokurátorům návrhy
na obvinění a podání žaloby.
XVI.
Delegace pravomocí
Ve výjimečných případech může dojít k delegování
pravomocí kuriálních inkvizitorů, inkvizičních
soudců nebo inkvizičních prokurátorů na inkvizitory
zastávající nižší úřady, a to za účelem řádného
výkonu poslání Svatého ofi cia.
Výjimečnými případy se rozumí zejména:
- rozhodne-li se kuriální inkvizitor vyslat misi
vedenou pověřeným inkvizičním soudcem
na území diecéze, ve které je hlášeno podezření
z kacířství, deleguje na něj pro účely inkvizičního
řízení v rámci této mise část svých
pravomocí;
- dojde-li k situaci, kdy kuriální inkvizitor není
schopen výkonu své funkce nebo je-li postaven
mimo výkon své funkce, přebírá jeho
Codex Inquisitorium
3
úřad dočasně služebně nejstarší inkvizitor nejvyššího
stupně;
- dojde-li k situaci, že nikdo z inkvizičních
soudců nebo inkvizičních prokurátorů v dané
kurii nebo misi nemůže vykonávat svůj
úřad, přebírají jejich úřady dočasně služebně
nejstarší inkviziční vyšetřovatelé.
INKVIZIČNÍ PROCES
XV.
Procesní zásady
Dokud rozsudkem inkvizičního soudu není
vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede
inkviziční řízení, hledět, jako by nebyl kacíř.
Svatá inkvizice je povinna stíhat všechny zločiny
proti Bohu a králi, o nichž se dozví. V řízení postupují
vyšetřují inkvizitoři z úřední povinnosti tak,
aby byla hereze co nejdříve prokázána.
Vyšetřující inkvizitoři hodnotí důkazy podle
svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém
uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich
souhrnu.
V případě pochybností je třeba držet se toho,
co je jistější. Kacířství, hereze a odpadlictví od víry
je vždy jistější než nevinna osob, proti kterým se inkviziční
řízení vede.
V inkvizičním řízení rozhoduje samosoudce
nebo soudní tribunál; inkviziční řízení je vždy neveřejné
s výjimkou vyhlášení a vykonání rozsudku.
Osoba obviněná z kacířství nemá právo na obhajobu;
pravda o její vině nebo nevině vyjde najevo
v inkvizičním řízení.
Při rozhodování v hlavním líčení smí inkviziční
soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly
při tomto jednání provedeny.
Ten, proti němuž se inkviziční řízení vede,
musí být v každém období řízení poučen o tom, co jej
čeká v případě, že se dobrovolně nedozná k tomu, co
se mu klade za vinu.
XVI.
Vyšetřování
Každý inkvizitor je povinen řádně a včas prošetřit
každé podezření z kacířství, o kterém se dozví.
Anonymní udání se připouští s tím, že jde-li o
udání vědomě nepravdivé, bude udavač vydán světské
moci k potrestání.
XVII.
Obvinění
Inkviziční řízení se zahajuje vznesením obvinění
vůči osobě, která je podezřelá z kacířství. Obvinění
vznáší inkviziční prokurátor na základě důkazů předložených
inkvizičním vyšetřovatelem nebo získaných
vlastním vyšetřováním.
K obvinění osoby podezřelé z kacířství je zapotřebí
předložit takový počet důkazů, kolik odpovídá
stavu, ze kterého daná osoba pochází. Proto:
- k obvinění prostých kmánů a poddaných stavu
rolnického, řemeslného a měšťanského je
zapotřebí předložit jeden usvědčující důkaz;
- k obvinění duchovních a příslušníků nižší
šlechty je zapotřebí předložit dva usvědčující
důkazy;
- k obvinění prelátů, příslušníků vyšší šlechty
a osob nadaných výsostnými pravomocemi je
zapotřebí předložit tři usvědčující důkazy.
XVII.
Žalář
Osoba obviněná z kacířství musí být bezodkladně
po sdělení obvinění uvržena do žaláře, aby se
nemohla pokusit zpěčovat boží Spravedlnosti.
V případě, že bude osoba obviněná z kacířství
klást při zatýkání odpor, je inkvizitor oprávněn použít
sílu k překonání tohoto odporu.
Uvržení do žaláře se provede ve spolupráci
s městským hejtmanem, který je povinen vyjít inkvizitorovi
vstříc.
XVII.
Žaloba
Žalobu lze podat pouze proti osobě, vůči které
bylo vzneseno obvinění z kacířství.
Podání žaloby je přípustné v případě, existujeli
vůči osobě obviněné z kacířství přímý usvědčující
důkaz .
Žalobu podává inkviziční prokurátor u věcně
a místně příslušného inkvizičního soudce, a to poté,
co získá proti osobě obviněné z kacířství další usvědčující
důkaz.
XVII.
Žaloba proti osobám nadaným výsostnými pravomocemi
Žalobu na osoby nadané výsostné pravomoci
a nepodléhající běžným zákonům je oprávněn podat
toliko nejvyšší inkviziční tribunál.
K podání takovéto žaloby je zapotřebí souhlasu
většiny soudců nejvyššího inkvizičního tribunálu.
XVIII.
Dokazování
Za důkaz mohou v inkvizičním procesu slouCodex
Inquisitorium
4
žit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména:
- doznání obviněného,
- výslech svědků,
- listiny,
- ohledání místa, věci či osoby,
Doznáním obviněného se rozumí též doznání
získané za použití útrpného práva. Útrpné právo lze
použít vůči všem osobám obviněným z kacířství s výjimkou
dětí a těhotných žen, které jsou pod ochranou
Boží.
Pro účely inkvizičního řízení jsou všechny osoby
povinny vypovědět pravdu o všem, na co budou
vyšetřujícími inkvizitory tázány; stejně tak jsou všechny
osoby povinny vydat vyšetřujícímu inkvizitorovi
věc důležitou pro inkviziční řízení, pokud ji mají ve
svém držení.
Úmyslné zatajení věci nebo informace důležité
pro inkviziční řízení budiž považováno za zločin proti
Bohu a králi.
XIX.
Rozsudek
Nasvědčují-li předložené důkazy tomu, že se
obžalovaný skutečně dopustil kacířského činu, hereze
či odpadlictví, má inkviziční soudce povinnost vynést
odsuzující rozsudek.
Rozsudek je konečný a nezvratný. Vynáší se
veřejně.
XIX.
Zastavení inkvizičního řízení
Pokud kuriální inkvizitor, inkviziční soudce
nebo inkviziční prokurátor zjistí, že skutek, pro který
bylo vůči dané osobě vzneseno obvinění není kacířstvím,
herezí a odpadlictvím od víry, rozhodne o
zastavení vyšetřování a propuštění této osoby z žaláře.
Nasvědčují-li okolnosti, že se vyšetřovaná osoba
dopustila zločinu podle světských zákonů, postoupí
danou věc světské moci.
XX.
Trest
Jediným trestem za prokázané kacířství, herezi
a odpadlictví od víry je trest smrti upálením za živa,
neboť pouze plameny spravedlnosti mají sílu očist
duši odsouzeného od hříšného těla. Dozná-li se však
odsouzený ke svému zločinu a upřímně svých skutků
lituje, může mu být inkvizičním soudcem udělena
milost.
Odsouzeného, který dostal milost, nechá inkviziční
soudce před zažehnutím plamenů uškrtit.
Uložený trest nelze prominout s výjimkou rozhodnutí
generálního inkvizitora.
XXI.
Závěrečná ustanovení
Tento kodex nechť nabude okamžité účinnosti
a vstoupí ve známost tak, aby se jím každý od tohoto
okamžiku řídil. Ignoratia iuris non excusat!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama